Biografia: Jakub Špaňhel patrí do generácie nového milénia, ktorá už modernistické otázky formy maľby (a vlastne ani postmodernú koncepciu radikálnej plurality) už neriešila. Přesto jeho díla posloužila zastáncům různých teoretických konceptů jako jejich pravá výkladní skříň. Napriek tomu jeho diela poslúžila obhajcom rôznych teoretických koncepcií ako ich pravá výkladná skriňa. Je pro to vysvětlení: situace v umění se neustále mění, ale krásné obrazy zůstávají. Pre vysvetlenie: situácia v umení sa neustále mení, ale krásne obrazy zostávajú. Právě ty Špaňhelovy jsou tak samozřejmé v kontextu "správné" malby a můžeme už s jistotou tvrdit, že do ní neoddiskutovatelně patří. Jakub Špaňhel ve svých obrazech nepochybně má to, co se různí lidé pokoušejí co nejpřesněji popsat slovy, a co se v době ztracené nevinnosti říká bez ironie velmi těžce. Práve tie Špaňhelovy sú tak samozrejmé v kontexte "správnej" maľby a môžeme už s istotou tvrdiť, že do nej nepochybne patria. Jakub Špaňhel vo svojich obrazoch nepochybne má to, čo sa rôzni ľudia pokúšajú čo najpresnejšie opísať slovami, a čo sa v čase stratené nevinnosti hovorí bez irónie veľmi ťažko. Jeho virtuózní malířský talent mu dopřává zpracovávat jakákoli zdánlivě banální témata - od benzinových čerpadel až po katedrály. Není lehké popisovat Špaňhelovy monumentálné temné malby a nezamotat se do tříště "barvitých" slovních spojení, která jsou stejně sentimentální jako hudba z autorádia, když jedete noční krajinou a světla ze tmy vykrajují malířovy obrazy.Jeho virtuózny maliarsky talent mu umožňuje spracovávať akákoľvek zdanlivo banálne témy - od benzínových čerpadiel až po katedrály. Nie je ľahké opísať Špaňhelove monumentálne maľby a nezamotať sa do triešte "farbistých" slovných spojení, ktoré sú rovnako sentimentálne ako hudba z autorádia, keď idete nočné krajinou a svetlá z tmy vykrajujú maliarovej obrazy. A tak se stávají výrazem všech ztracených jistot, které přesto mohou zůstat a být citovány už jen jako touhy. A tak sa stávajú výrazom všetkých stratených istôt, ktoré napriek tomu môžu zostať a byť citované už len ako túžby. (Lenka Lindaurová)

ŠPAŇHEL JAKUB (1976)